Můj příběh
Kdo jsem?
Obrázky pro děti si mě ochočily. Vypráví příběhy. Narozdíl od slov umí srozumitelně interpretovat složitosti světa. Jsem ilustrátorka a didaktička. Moje ilustrace pomáhají dětem porozumět světu. Pro děti a jejich průvodce světem vymýšlím a tvořím hravé vzdělávací pomůcky, nápady na tvořivé činnosti a rozmanité hrátky s papírem.
Pomož mi, abych to dokázal sám
„Podívej se, co umím. Povedlo se mi to. Dokázala jsem to sama!“ Obrací se na mě dcerka po chvílích zaujetí a usilovného soustředění nad aktivitou, kterou jsem připravila. Září jí oči. Radost. Uspokojení. Celá se tetelí, jak je na sebe hrdá. Nepotřebuje vnější pochvalu, protože si je sama vědoma, toho, co zvládla, co se jí povedlo, co se naučila.
Uvědomuji si: takhle vzniká vnitřní motivace. Takhle se buduje samostatnost. I já se vnitřně tetelím. A myslím na okřídlenou větu „Pomoz mi, abych to dokázal sám!“ Funguje to. Vím, jak své dítě podpořit a nepřekážet mu v rozvoji svojí přílišnou pomocí. Všímám si, na co zaměřuje svou pozornost a vím, co jí nabídnout za hry a aktivity, abych ji v jejím zkoumání a učení se podpořila.
Rozvíjet, ne deformovat
Kolik hledání a úsilí mě ale stálo, než jsem došla až na místo, kde jsem dnes. Jste-li máma, možná vás trápí podobné otázky jako kdysi mě, po narození prvního dítka:
- Co když své dítě povedu špatně? Co když mu budu nevědomky bránit ve správném rozvoji. Co když mu nedokážu mu ve správnou chvíli dát, co právě potřebuje?
- Proč je tolik materiálů pro děti obsahově hloupých a výtvarně nekvalitně provedených? Chci dítě rozvíjet, ne deformovat. Kde najít ty dobré a neutratit za ně majlant?
- Záleží mi na tom, čím děti obklopím. Malé děti jsou jako houby, nasávají intenzivně všechny vjemy kolem sebe. Už nikdy ve svém životě nejsme tak otevření, tak vnímavý, tak hladoví po podnětech, jako v útlém dětství. Jak si někdo může myslet, že to, čím děti obklopíme od prvních chvil, je hluboce neovlivní?
- Chci dítě rozvíjet a zabavit, ale kde brát pořád nápady, kde čas na jejich realizaci? Nemám rozhled a zkušenosti, metoda pokus omyl je tak zdlouhavá a děti rostou tak rychle.
Darovat čas
Rozhodla jsem se tu náročnou cestu tehdy projít, věnovat dětem svůj čas a zážitky z procesu tvoření. Začala jsem jim vymýšlet hry, vystřihovánky, aktivity pro jejich rozvoj a zábavu a sledovat, co s nimi rezonuje. Obklopovali jsme je věcmi s přidanou hodnotou. Tou byl náš čas, práce, přemýšlení a nápady.
Často jsem cítila tlak z okolí, které naše pojetí nechápalo. Zdálo se jim, že to s tím výběrem knížek, her, aktivit pro děti příliš přeháním. Ale já jsem viděla, jak při tom rozkvétají a rostou. Největší zkouška přišla s krizí ve škole. Místní venkovská škola se ukázala jako velmi nešťastné prostředí pro děti.
Krize je také příležitost
Kdo něco podobného zažil, tak ví, že pokud něco skřípe ve škole, strádá tím bez přehánění celá rodina. Syna jsme na přechodnou dobu vzali do domácího vyučování. Přizpůsobili tomu svoji práci a čas. Den jsme dělili mezi domácí vyučování, svoji práci, vymýšlení vzdělávací koncepce, přípravu učebních pomůcek, her a péči o mladšího synka i běžný život se všemi jeho povinnostmi.
Bylo to velmi náročné období. Ale v každé krizi či problému se ukrývá také příležitost. Můžeme díky ní najít to nejlepší v nás. Ačkoli ve své profesi ilustrátorky často tvořím ilustrace edukativního rázu teprve při přípravě pomůcek pro domácí vzdělávání jsem si uvědomila, že spojuji své dva životní dary: dar interpretace a dar ilustrace. A že je to něco, v čem jsem opravdu dobrá.
Nalezené dary a sdílení
A protože vím, jak těžké je vše vytvářet za pochodu a s malými dětmi za zády, sdílím s vámi svoje nápady, herní prvky, ale i vzdělávací pomůcky pro různá témata a okruhy zájmů i věk. Chci tak pomoci dalším rodinám rozvíjet děti hravě a podpořit je ve tvoření. Vždyť tvoření sbližuje. Šikovnost dětských rukou i myšlení úzce souvisí a nelze ji rozvinout, pokud k tomu děti nedostávají příležitost. A tu skrze své Papírohrátky nabízím.
